Náš třetí školkový týden

S kapkami podzimního deště jsme vklouzli do dalšího školkového týdne. A čekala nás spousta nového dobrodružství.  

Náš plyšový krtek to už zná ve školce na chodbách, ale nikdy nebyl ve třídě, kam Adam chodí. Hned v úterý měl možnost. Na nástěnce viselo upozornění pro rodiče na „Plyšákový den“. Standardní ráno se tedy proměnilo v neustálé opakování věty: „Nesmím zapomenout krtka doma!“ A Adamova slova: „Mami, den, mami den!“ Slovo „plyšákový“ mu totiž nejde z pusu. Ráno balím tepláčky, tričko a krtka do kabelky a vyrážíme. Děti si s plyšáky malovali, tancovali a povídali. 

Každé ráno je lepší, Adam chodí do školky s chutí a pláče až při předání paní učitelce. Po obědě si ho vyzvedávám veselého a se slovy: „Mami, domů, mami sůšu!“ Té „sůši“ se jen tak nezbavíme. Je však víc mazlivý, spí se mnou v posteli a neustále si mě doma hlídá.

I středa je pro malého dobrodruha jiná, bude ho totiž vyzvedávat babička. Každý večer si opakujeme, co nás následující den čeká a Adam už hlásá, že po obědě pro něj přijde babi. Dle vyprávění babičky to říkal celé dopoledne a snad úplně všem.

Čtvrteční dopoledne trávíme mimo školku v mateřském klubu, ale odpoledne jsme vyrazili do školky znovu a to se rozloučit s létem. Na Adama a jeho kamarády čekalo osm veselých úkolů a po splnění odměna. Levou zadní zvládl naložit polena na kolečko a objet pařez, problém mu dělalo zavěšení lístečků na šňůru pomocí kolíčků, ale to do příště nacvičíme. Zakončení opékání buřtů bylo lákavé, ale pro našeho drobečka byl nejchutnější čerstvý suchý chléb. A ten buřtík zbyl na mě. Den nekončí a na Adama čeká ještě jeden školkový úkol. Za splnění každého úkolu na zahradě dostal razítko se zvířátkem a doma ho máme vymalovat. Do pomoci s pastelkami se pustil strejda, skoro všechna zvířátka byla hnědá, začala jsem pochybovat o skutečných barvách razítkových zvířátek, ale strejdovi musíme věřit. Studuje totiž Zemědělku a tak je ten pravý povolaný.

Páteční ráno zvládá Adam bez pláče, běží se totiž pochlubit paní učitelce s vybarvenými zvířátky a u toho trochu méně srozumitelně křičí „stéééda maloval“.