Kruhovo-sněhový trénink
Snad není mezi námi člověk, který by nezaznamenal sněhové vločky, sněhovou kalamitu, sněhové zpravodajství a nebo sníh pod svými nohami. Po tolika letech přišel i k nám pod hory a tak jásáme. Jásají pedagogové, kteří mohou obohatit tělesnou výchovu žáků, jásá provozovatel vleku, který už ani v takové štěstí nedoufal a jásám samozřejmě i já. A tak ráno po provedení běžných a nezbytných činností okolo manžela, syna a kuchyně si běžím užívat sněhovou nadílku. Beru oba psy, se kterými se snažím oběhnout les tak, jak jsem zvyklá. Ovšem tak lehce to nepůjde. Sníh komplikuje nejen moji chůzi, ale také tu psí. Kousek od domu si říkám, že bych se nejraději vrátila, ale byla bych doma příliš brzo a můj sobotní ranní relax by skončil. Když se podívám na malého sněhem obaleného psa, neváhám a beru ho do náručí. Větší pes si jistě poradí, tolik síly už nemám. Avšak brodění se ve sněhu s téměř desetikilovým závažím je pořádná makačka, ale co, tělo dlouho lenivělo a tak mu takový pohyb jedině prospěje. Psi se na mě dívají zoufale a při pohledu na náš dům, větší přidává na tempu a malý seskočí z mé náruče.
V zimě miluji vyhrnování sněhu. I do toho se musím pustit. S odvahou se tedy vrhám do vyklízení. A není ho právě málo. Celých sto metrů čtverečních pokrylo nových dvacet centimetrů sněhu. A taky nesmí chybět správná bobová dráha a sněhulák. Domu se vrací spíš mokrý sněhulák než manželka a maminka. Ale stálo to za to. Psychicky jsem jistě zregenerovaná a mohu se při obědě opět dohadovat se svým synem, zda bude či nebude jíst nebo mu dlouze vysvětlovat, že u jídla se sedí, polévka se nepije z talíře a manželovi to, že u jídla se nedrží v levé ruce mobilní telefon a oběma dohromady, že televize k jídlu rozhodně nepatří.
Okolo poledne vidím z okna první běžkaře. Tak běžky si rozhodně nemohu nechat ujít. V týdnu se na ně nedostanu a tak je dnes a zítra jediná možnost. Uspím syna, k uchu přemýšlejícího/spícího manžela dávám chůvičku a vyrážím. Při nasazování běžek si všímám i cedule s vyznačenou trasou. Tak paráda, s chutí do toho. Vyjeté trasy brzo zavál další a další sníh, ale takový slaboch přeci nejsem, abych se vzdala, když nevidím upravenou trasu. A tak si tu trasu představuji. Za chvíli mě opouští i představa a já se rozhlížím kolem a hledám blízký, pro mě známý bod. Když vidím tabule u silnice, neváhám a brodím se k nim. Posilovna to je pěkná, když se nohy propadají až po kolena. Poslední kilometr trasy je už krásně vyjetý a nejspíš je to pro mě odměna za tu předešlou dřinu. Domu se vrací sněhuláková maminka číslo dvě. „To vypadám tak hrozně?“, ptám se manžela a syna, kteří se na mě dívají ještě celí rozespalí.
Odpoledne mě s radostí posílá manžel ven se synem. Musí pracovat, tak nezbývá než si tu skvělou sněhovou nadílku užít se synem a poněvadž je mi líto psů, tak bereme i je. A nepůjdeme přeci pěšky, bereme sáňky. Syn na sáňkách, psi na vodítkách a maminka v zápřahu. Proběhneme traktorem projeté cesty a na posledním kopci mi už začínají docházet síly. Večer cítím snad každý sval a kost, možná i ty, které nemám. V noci bolestí téměř nespím, ale stihla jsem za jeden den všechny moje oblíbené zimní aktivity.
Tak si ten sněhovo-kruhový trénink pojďme zrekapitulovat. Hodinová chůze těžkým terénem s desetikilovým závažím, hodinové zvedání činky ala lopaty, přichází lehký relax v tlačení závaží vpřed ala sněhových koulí a zvedání do výšky. Nesmíme zapomenout na vnitřní stranu stehen a zapojení kardia (jak píší trenéři), a proto vyrážíme na dvě hodiny na běžky. Záda posílíme tahem dvacetikilových saní a zvedání patnáctikilového závaží ze saní a na ně. Ruce protáhneme pokud dáme psům povel vpřed. A celé tělo prodýcháme jízdou na bobové dráze a energii doplníme švýcarskou čokoládou. Sportu a zimě zdar!
Petra Crhová
Rodičovská dovolená končí, práce volá! (2)
Dá se skloubit práce, která ženu skutečně naplňuje, s dostatkem volného času pro dítě? Nebo si zkrátka musí vybrat?
Petra Crhová
Rodičovská dovolená končí, práce volá! (1)
Účes, oblečení, zkouška komunikace s „normálními“ smrtelníky, aktualizace životopisu, lovení cizího jazyka v hlavě a jiné, i to patří (alespoň v mém případě) k přípravě návratu a hlavně hledání práce po rodičovské dovolené.
Petra Crhová
Klidné Vánoce? U nás ani omylem!
Loňské Vánoce měly být jiné, řekla bych, že klidnější. Ale opak byl pravdou. Na druhou stranu, kdyby byly klidné a bez většího vzrušení, byly by určitě nudné. A tak mi nakonec nevadil ani křeček a na kočku si snad taky zvyknu.
Petra Crhová
Staroměstské náměstí rozzáří strom z městečka Pecky
Pražané! Evropo! Víte odkud pochází vánoční strom, který bude na Staroměstském náměstí zdobit vánoční srdce Evropy?
Petra Crhová
Když rodiče vychovávají rodiče...
Máte děti, vylétli jste z hnízda a Vaši rodiče Vám neustále dávají rady do života. Vás to rozčiluje a při každé dobře míněné radě se čertíte, ale nebojte, uběhne nějaká doba a vy nebudete jiní.
Petra Crhová
Požár na hradě Pecka? Pro hasiče z Peckovska žádný problém!
Ohlédneme-li se do minulosti, hrad Pecka, sídlo pana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, vyhořel v roce 1830. HZS Královéhradeckého kraje a SDH z Peckovska se rozhodli prověřit svoje síly a udělat nácvik hašení místní dominanty
Petra Crhová
„Povolání námořníka nabízí mnohé....“
Pruhované tričko, láhev rumu, svalnaté tělo, sůl kam se podíváš a možná plechovka špenátu mohou vystihovat jinak tvrdé chlapy od námořnictva. Jaké je to být námořníkem a strávit téměř 40 let na moři?
Petra Crhová
Manžel a návod na hubnutí
Existuje vůbec takový návod? Lepší otázka: Existuje návod na hubnutí pro mého muže? Odpověď: Pokud v něm bude denní konzumace lahodného vinného moku, ano.
Petra Crhová
Kdo má Julču a kdo Pinďu?
Že jste taková pojmenování neslyšeli a nebo už slyšeli a používáte je taky? Na popud našeho malého dvouletého ředitele jsme tak začali pojmenovávat dámské a pánské přirození.
Petra Crhová
Příprava na "rapidní" ochlazení na dně propasti Macocha
Letní oblečení nás i dětí v Punkevních jeskyních, zakázaný pes a „mamí, mě se chce čůrat“ na dně propasti Macocha.
Petra Crhová
Máma, táta a já zamčeni ve sklepě plného vína
Zůstat zamčeni ve vinařském sklípku plného dobrého vína je celkem moc fajn představa, ale pokud s vámi uvnitř zůstane i dvouleté dítě, začíná boj o přežití – především o to psychické přežití.
Petra Crhová
Mamíííí, ségra rodííí!!
Některé okamžiky si v životě prostě nenaplánujete, nejde to. A naplánovat si vhodný termín porodu? Tak tomu se zasměje snad každý porodník.
Petra Crhová
Sousede! Jaké máte papriky?
Soused běží k plotu a ukazuje po domácky vypěstované velké červené papriky. Máme sousedy, kteří by mohli být vzorem všech sousedských vztahů.
Petra Crhová
Lotroviny jednoho černého knírače III.
Stále černý, střední velikosti, s roztomilým kukuč a stále neposlušný černý knírač Vigo. A tentokrát si udělal legraci ze svého pána. Panička totiž ještě spala.
Petra Crhová
Náš třetí školkový týden
S kapkami podzimního deště jsme vklouzli do dalšího školkového týdne. A čekala nás spousta nového dobrodružství.
Petra Crhová
Náš druhý školkový týden
Druhý týden ve školce je za námi. A snad i úspěšně. Ze začátku jsem v takový úspěch snad ani nedoufala.
Petra Crhová
Další manželův pokus o hubnutí?
Volné pokračování k článku „Jsem trendy a běhám!“, aneb můj manžel chce jídelníček na míru. Překvapení dne!
Petra Crhová
Svatba slečny Bobiny(6/6) - Posvatební deprese paní Bobiny
Že jste ten pojem ještě neslyšeli? Tak pozorně čtěte, opravdu existuje, aspoň tedy v případě naší Bobiny. Jedná se naštěstí pouze o krátký časový interval.
Petra Crhová
Svatba slečny Bobiny(5/6) – Svatební den je tu!
Odzvonily svatební zvony, políbili se, vyměnili si snubní prsteny a my všichni si v mobilních telefonech musíme přepsat Bobinino příjmení. Už je z ní paní Dokonalá.
Petra Crhová
Svatba slečny Bobiny(4/6) - Den před svatbou
Poprvé budu tři dny bez mého milovaného syna. Odjíždím za Bobinou, vstříc jejímu svatebnímu dni a nezapomenutelným pom pomům.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 645x