Svatební šílenství mám naštěstí již několik let úspěšně za sebou. Avšak moje skvělá kamarádka Bobina se do toho rozhodla praštit letos. S Bobinou, moji kamarádkou a svědkyní, jsme se seznámili na vysoké. Krásná, štíhlá, dlouhonohá bruneta se smyslem pro pořádek a to ve všech směrech a za jakékoli situace. Bobina má pořádek v kuchyni, obýváku, oblečení ve skříni má srovnané podle barev, podlaha je naleštěná tak, že si tam můžete sníst i oběd aniž byste museli použít talíř. Bobina má pořádek také ve svých osobních věcech, jako jsou účty, knihy, poznámkové bloky a jiných, ve kterých já mám absolutní chaos. Bobina je i vysoce inteligentní holka a ve škole proplouvala bez obtíží. Na každou zkoušku chodila sice s velmi nízkým sebevědomím a tvrzením, že to tentokrát opravdu nedá, ale ze dveří vycházela se zapsanou jedničkou v indexu. Ano, taková je prostě Bobina.
Blíž jsme se poznali, až když mě úspěšně přemluvila ke studiu ve Švýcarsku. Bobi má neuvěřitelný talent, mimo jiné své talenty, k přemlouvání lidí. Jo, tak přemluvit na zmrzlinu, běh nebo výlet se nechám raz dva, ale ona mě dokázala lehce přesvědčit i na zahraniční studium. Právě na zahraničním studijním pobytu, kde jsem spolu trávili celé dny, jsme se poznali dokonale. Vzájemně jsem si užili spoustu legrace, ale také se podporovali v krušných chvílích.
Na Bobinu se lepili chlapi prostě všude, prostě po celém světě. Při seznamovacím večírku s ostatními zahraničními studenty si Bobi oblíbil mladý muž z Íránu. Osobně nejsem rasista, ale východní náboženství a lidé odtud mi nejsou blízcí. Možná je to mou nedostatečnou znalostí místní kultury. Ale o Bobinu jsem začínala mít strach. Když jsem totiž odjížděla do Švýcarska pravila moje babička: „Petruško, řeknu Ti tři pravidla, kterými se řiď! První: Když Ti to tam nepůjde, vrať se hned domu!, Druhé: „Hlavně se nezamiluj do žádného cizince!, Třetí: „Musíš tam pořádně jíst!“. Tož babička a maminka mají vždycky pravdu, až mě to někdy děsí a tak jsem se těmito třemi pravidly řídila. Domů jsem se nevrátila, protože jsem makala, aby mi to tam šlo. Cizince jsem domů také nepřivezla a jedla jsem dostatečně a domů si přivezla 7 kilo navíc.
Řekla jsem si tedy, že i Bobi by se měla řídit babiččinými pravidly a snažila jsem se mladého Íránce odlákat lámavou němčinou, které on špatně rozuměl, a vysvětlit mu, že Bobi je zadaná a není to holka pro něj. Temnou cestou švýcarským městečkem nás doprovázel téměř až k bytu. Bobi opojená alkoholem byla veselá a moc nerozuměla mým větám k mladému cizinci. Vše dobře dopadlo, cizinec pochopil a s Bobi se za celou dobu studia už nepotkali. Ráno si téměř nic nepamatovala a večerní dávku alkoholu ji připomínala ranní bolest hlavy a nemožnost vstát z postele. Na přihlášený kurz němčiny jsem se tedy musela vypravit sama.
Bobi si v letním semestru našla Slováka jménem Bob, později Bob číslo 1. Myslím, že Slováka by schválila i moje babi. Po návratu do vlasti Bobi přišla na to, že Bob 1 nebude to pravé ořechové a opustila ho. On se vrátil zpět na Slovensko, kde se nedávno také šťastně oženil. Netrvalo dlouho a naše Bobi potkala Boba číslo 2. Nejprve na nás působil velmi seriózně, ale můj manžel už tenkrát pravil, že to bude násilník. A taky že byl. Přes růžové brýle to není tak zřetelné, avšak Bobi brzo růžové brýle sundala a vyhodila ho i s jeho bagáží. A tak její muži odcházeli a přicházeli, až potkala Boba číslo3.
Pokračování bude následovat: Svatba slečny Bobiny (2/6) - Seznámení s Bobem aneb konečně je to pan Dokonalý; Svatba slečny Bobiny(3/6) – Když je kvalitní příprava, dílo se podaří;Svatba slečny Bobiny(4/6) – Den před svatbou;Svatba slečny Bobiny(5/6) – Svatební den je tu!;Svatba slečny Bobiny(6/6) - Posvatební deprese paní Bobiny